Ukázat svoji krásnou tvář (propagace)

Tak a je to. Z finančního úřadu mi na obědy chodila spousta lidí. Teď se úřad odstěhoval a v domě prý bude městský archiv, to přijdou tak dva tři.

Restauraci jsem budovala šest let, byl to můj sen. Jsem magistra farmacie, ale láska ke gastronomii a společnosti se mi zaryla hluboko už v dobách studentských večírků. Tak jsem mezi lidmi zůstala. Peníze na podnikání jsem měla od rodičů, a o to bylo jednodušší začít.

Stálo mě rok života, než jsem svůj sen uskutečnila. Vyřídit změnu užívání, zpracování projektů a jejich zhotovení, byla opravdu škola. Před tím jsem znala provoz jako host a teď mi přijde úsměvné, jak naivně jsem do toho šla. Ale když za sebou vidíte tu práci, čas a peníze, tak to nemůžete vzdát.

Hosté začali přicházet jaksi samospádem a já měla čas učit se, nasávat a věnovat se interiéru. S personálem jsem si také užila svoje a byly dny, kdy jsem i vařila polední nabídku.

Teď mám hotovou krásnou restauraci a kolegy (protože už to nejsou jen zaměstnanci), kteří jsou dobří lidé a v práci profesionálové.

Nikdy jsem neuvažovala o žádné propagaci, když šlo vše samo. Sebekriticky však musím říct, že webové stránky můžeme mít o dost hezčí i přehlednější, sociální sítě jsem považovala za zbytečné, a vlastně celý digitální prostor je u nás pole neorané. Přitom máme, co nabídnout.

Ještě před rokem chtěla na rubrice „Recepty a kde koupit“ spolupracovat redakce městského časopisu. Nebyl čas… no znáte to.

Nevzdám to. Jediné, co mě teď napadá je naší tvář představit širší veřejnosti. Tak začínám hledat někoho, kdo nám pomůže.