Chtěl bych se stát součástí toho nádherného divadelní představení jménem restaurační provoz. Představení, kde se neustále mění obsazení i scénky, a ve stejných kulisách je každá chvíle originální. Cinkot příborů o talíře. Vůně, které nechcete odolat. A hosté, kteří přicházejí rádi za svým jídlem, pitím nebo personálem.

 

Hosté si myslí, že si vybírají restauraci, ale já si to nemyslím. Hosty si vybírá restauratér. Když je vše opravdové, vždy přijdou ti, které by si pozval i domů.

 

Fascinují mě i malá bistra s denním provozem. Několikrát se mi už stalo, že mě zvědavost zahnala do jednoduchého prostoru, kde realita naprosto předčila mé očekávání. Není totiž důležité mít od každého kousek, ale klidně jeden konkrétní produkt vyřezaný k dokonalosti.

 

Abych se mohl té hry citu a chutí účastnit, potřebuji už jen pár drobností. Nejsou, ale zdaleka drobné.

Potřebuji najít prostor, ve kterém se budu cítit dobře, dopilovat koncept, obšlápnout úřady, najít architekta i technického zhotovitele.

A nakonec spolehlivé dobré lidi, kteří své práci rozumí a mají ji rádi.

 

Chtěl bych být tradiční rovný čistý kmen, vzrostlý z pevných kořenů. Uvědomuji si to, že slovo „tradiční“ bylo během dvacátého století několikrát rozdupáno na kusy a pak znovu sestaveno do mnoha odlišných forem. Takže to, co bude jednou tradice, je právě přede mnou.

 

Dobře, začnu finanční rozvahou a najdu si profesionály, kteří mi pomohou zformovat můj sen.